Cílem poslání Ducha svatého v každé liturgické činnosti je uvádět do společenství s Kristem a tak utvářet jeho Tělo. Duch svatý je jako míza Otcova vinného kmene, který přináší svůj plod na ratolestech. V liturgii dochází k nejužší spolupráci mezi Duchem svatým a církví. On, Duch společenství, stále zůstává v církvi, a proto je církev velkou svátostí božského společenství, které shromažďuje rozptýlené Boží děti. Neoddělitelným plodem Ducha v liturgii je společenství s Nejsvětější Trojicí a bratrské společenství.
Předchozí paragraf 1107 | Následující paragaraf 1109
