V očekávání onoho dne se již tělo i duše věřícího podílí na důstojnosti, že je „v Kristu“; odtud pramení požadavek úcty k vlastnímu tělu, ale i k tělu bližního, zvláště když trpí: „Tělo je pro Pána a Pán pro tělo. A Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí také nás. Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými? … Proto už nepatříte sami sobě … Oslavujte proto Boha svým tělem“ (1 Kor 6,13-15.19-20).
Předchozí paragraf 1003 | Následující paragaraf 1005
