Kristovo tajemství, jeho vtělení a jeho velikonoce, které slavíme v eucharistii, především v nedělním shromáždění, proniká do času každého dne a proměňuje jej prostřednictvím denní modlitby církve, „posvátného officia“. Toto slavení, věrné apoštolské výzvě „neustávat v modlitbách“, „je sestaveno tak, aby Boží chvála posvětila celý průběh dne i noci“. Tvoří „veřejnou modlitbu církve“, v níž věřící (klerici, řeholníci i laikové) vykonávají královské kněžství pokřtěných. Denní modlitba církve slavena „formou schválenou“ církví „je opravdu hlas Nevěsty, která promlouvá k Ženichovi, ba ještě více: je to modlitba, kterou Kristus spolu se svým Tělem přednáší Otci“.
Předchozí paragraf 1173 | Následující paragaraf 1175