Východní církve, které nejsou v plném společenství s katolickou církví, slaví eucharistii s velikou láskou. „Jelikož tyto církve, i když odloučené, mají pravé svátosti a především, vlivem apoštolském posloupnosti, mají kněžství a eucharistii, které je s námi dosud těsně pojí.“ Jakési společenství ‘in sacris’, ve svatých věcech, tedy v eucharistii, „za vhodných okolností a se souhlasem církevní autority je nejen možné, ale dokonce se doporučuje“.