Rozloučení se zesnulým znamená, že ho církev odporoučí Bohu. Je to „poslední rozloučení, při kterém křesťanské společenství … pozdraví jednoho ze svých členů, dříve než jeho tělo bude … pohřbeno“. Byzantská tradice to vyjadřuje polibkem na rozloučenou zesnulému: Při tomto závěrečném pozdravu „se zpívá proto, že odešel z tohoto světa a byl poslán jinam, ale také proto, že existuje společenství a shledání. Vždyť smrtí vůbec nebudeme od sebe odloučeni. Půjdeme totiž stejnou cestou a budeme dovedeni na stejné místo. Nikdy nebudeme odloučeni, protože budeme žít v Kristu; už teď jsme s Kristem spojeni; až k němu přijdeme, budeme spolu v Kristu všichni věřící“.