Číslo paragrafu: 2057

Desatero se chápe především v souvislosti s exodem (vyjitím vyvoleného lidu z Egypta), který je velkou událostí Božího osvobození v samém středu Staré smlouvy. Ať v negativní formulaci jako zákazy, nebo v pozitivní jako příkazy (např. cti svého otce i matku svou), stanoví „deset slov“ podmínky života osvobozeného z otroctví hříchu. Desatero je cesta života: „Jestliže budeš poslouchat přikázání Hospodina, svého Boha, která ti já dnes přikazuji, a budeš milovat Hospodina, svého Boha, budeš-li chodit po jeho cestách a zachováš-li jeho přikázání, nařízení a ustanovení, budeš žít a rozmnožíš se“ (Dt 30,16). Tato osvobozující síla dekalogu se ukáže například v přikázání o sobotním klidu, určeném i cizincům i otrokům: „Pamatuj, žes byl otrokem v egyptské zemi, že Hospodin, tvůj Bůh, tě vyvedl odtamtud mocnou rukou a napřaženým ramenem“ (Dt 5,15).