Čtvrté přikázání vnáší světlo i do jiných vztahů ve společnosti. Ve svých bratřích a ve svých sestrách vidíme děti svých rodičů; ve svých příbuzných potomky svých předků; ve svých spoluobčanech děti své vlasti; v pokřtěných děti církve, naší matky; v každém člověku syna nebo dceru toho, který chce být nazýván „náš Otec“. Proto mají naše vztahy s bližními osobní charakter. Bližní není nějaký „jedinec“ lidské pospolitosti; je to „někdo“, kdo pro svůj známý původ zasluhuje zvláštní pozornost a úctu.