Desáté přikázání vyžaduje, aby se z lidského srdce vyhostila závist. Když prorok Natan chtěl vzbudit v králi Davidovi lítost, vyprávěl mu příběh o chudákovi, který měl jen jednu ovečku, jež byla pro něho jako dcera, a o bohatci, který navzdory tomu, že měl mnoho dobytka, záviděl tomu chudákovi a nakonec mu jeho ovečku vzal. Závist může vést k nejhorším zločinům. Ďáblovou závistí vešla do světa smrt. „Vedeme mezi sebou válku a je to závist, která ozbrojuje jedny proti druhým … Jestliže všichni tak zavile ničí Kristovo Tělo, kam to dospěje? Pracujeme tím na jeho vysílení … Říkáme si, že jsme údy jednoho a téhož Těla, a požíráme se, jako by to činily šelmy.“
Předchozí paragraf 2537 | Následující paragaraf 2539