Číslo paragrafu: 2569

Modlitba se uvádí v život především tím, že vychází ze skutečností stvoření. Prvních devět kapitol Geneze líčí tento vztah k Bohu jako Abelovu oběť prvotin ze stáda, jako Enochovo vzývání jména Hospodinova, jako „chození s Bohem“. Noemova oběť se líbí Bohu, který mu žehná a skrze něho žehná celému stvoření, protože Noemovo srdce je spravedlivé a bezúhonné: on také chodí s Bohem. Tuto vlastnost modlitby prožívá množství spravedlivých ve všech náboženstvích. Bůh ve své nepomíjející smlouvě s živými bytostmi stále volá lidi, aby se k němu modlili. Modlitba je zjevována ve Starém zákoně zejména od dob našeho otce Abraháma.