Ježíš se často uchyluje do ústraní, do samoty, na horu, nejraději v noci, aby se modlil. Uvádí lidi do své modlitby, protože ve svém vtělení na sebe plně vzal také lidstvo, a je obětuje Otci tím, že obětuje sama sebe. On, Slovo, „které se stalo tělem“, se podílí ve své lidské modlitbě na všem, co prožívají „jeho bratři“; má soucit s jejich slabostmi a chce je od nich osvobodit. Právě proto ho Otec poslal. Jeho slova a jeho skutky se tedy jeví jako viditelný projev jeho modlitby „ve skrytosti“.
Předchozí paragraf 2601 | Následující paragaraf 2603
