Modlitba je životem nového srdce. Musí nás oživovat v každé chvíli. My ale zapomínáme na toho, kdo je náš Život a naše Všechno. Proto otcové duchovního života, v tradici Deuteronomia a proroků, zdůrazňují modlitbu jako „vzpomínku na Boha častěji než se dýchá.“ Člověk se ale, i když chce, nemůže modlit „neustále“, nemodlí-li se s pevnou vůlí v určitou dobu; je to čas vyhrazený pro intenzivní a déle trvající křesťanskou modlitbu.