„Církev je totiž v Kristu jakoby svátost neboli znamení a nástroj vnitřního spojení s Bohem a jednoty celého lidstva.“ Být svátostí vnitřního spojení lidí s Bohem: to je první účel církve. Protože lidské společenství má své kořeny ve spojení s Bohem, je církev také svátostí jednoty lidského pokolení. Tato jednota v ní už začala, protože církev shromažďuje lidi „ze všech národů, kmenů a jazyků“ (Zj 7,9); zároveň je církev „znamením a nástrojem“ plného uskutečnění této jednoty, která má teprve nastat.